Menu

Jak na lásku, která vydrží navěky

Jako malou mě děsily dvě věci: prachovka z kohoutího peří, s níž mi máma při úklidu hrozivě mávala před obličejem, aby mě postrašila, a představa, že začnu mít někoho ráda, a on umře. Proto jsem nikdy nechtěla zvířátko. Téměr každý holčičí pokojíček, který jsem byla v dětství donucena navštívit, byl vyzdobený plakáty s koňmi: někteří […]

9 tipů jak se zbavit zimní depky

Na konci ledna má člověk stejný pocit jako zaměstnanec třídírny odpadu uprostřed šestnáctihodinové směny: už to trvá tak dlouho, že mu to přijde jako věčnost, ale konec utrpení je pořád v nedohlednu. Do začátku léta zbývá ještě sto padesát dní – a na jaro není proč se těšit, protože jde jen o převlečenou zimu s […]

Proč je zatraceně těžké být holkou

Holky to mají na tomhle světě těžké ze dvou hlavních důvodů: za prvé, jejich úlohou je zajišťovat přežití rodu homo sapiens způsobem, který zahrnuje vypuzování nových lidí ze svých vnitřností. A za druhé, pořád je někdo posuzuje podle toho, jak vypadají, protože jediná šmudla v historii lidského pokolení, která to kdy někam dotáhla, byla Popelka. A […]

Jak správně léčit vlastní hlavu (ve třech krocích)

I. „Říkejte, co vidíte. Nejsou tu žádné správné nebo špatné odpovědi, jen… odpovědi,“ povzbuzuje mě pěstěná dáma, pohodlně usazená naproti mně. Její křeslo vypadá navlas stejně jako to, v němž naproti ní sedím já, jen bych přísahala, že to moje muselo před návštěvou téhle ordinace projít speciální upravou, aby mě tlačilo, tísnilo a všelijak nepohodlně […]

Když „Rejže“ nezabírá aneb Jak mě urazit snáze a lépe

Je jedno, jak vás při narození pojmenují rodiče, jaké jméno dostanete při křtu nebo co si napíšete na náhrobní kámen. Identitu každého člověka s konečnou platností determinuje jen jedno jméno: to, které mu vymyslí spolužáci na prvním stupni. Pokud máte standardní index tělesné hmotnosti, neutrální barvu pleti, nenosíte brýle, nejste šprt ani flákač, nemáte předkus […]

Proč lenoši nejezdí na dovolenou

Moje moravská babička má po svých rodičích krabici starých fotografií. Na většině z nich jsou vidět události, které lidem před sto lety přišly natolik významné, že si do vesnice pozvali fotografa: někdo se žení a přišla celá vesnice. Někdo zabil prase a přišla celá vesnice. Slaví se hody – a až na Frantu Sůkala je […]

Jak jsem zjistila, že nejsem bílá ani žlutá

Na kuchyňskou linku opatrně rozprostírám namočené rýžové papíry. Počkám, až změknou a zprůhlední, a začnu na ně sázet podlouhlé bochánky mletého masa, vařených nudlí a nasekaných hub. Máma mě co chvíli upozorní, že jsem někam přidala moc či málo hmoty, a když se pustím do nemotorného rolování závitků, obě mlčky litujeme, že jsem vůbec nabízela […]

O smrtelné důležitosti selfíček

Podpatky mi klapou po chodníku v rychlém staccatu, jak pobíhám po ulici doleva a zase doprava a zase zpátky doleva a takhle několikrát za sebou, téměř s pravidelností metronomu. Fouká studený vítr, který s sebou přináší právě tolik kapek deště, aby byl člověk mokrý a zplihlý, ale ne dost na to, aby s deštníkem nevypadal jako […]

Jak jsem zkoušela být milá na ostatní

Na několika málo ostrovech Nového Zélandu žije jeden podivuhodný pták. Jmenuje se kakapo soví a je to jeden z nejvzácnějších papoušků na světě. Důvod, proč jsou jeho počty v přírodě tak prořídlé, je ten, že je naprosto nemožný. Po tisíce let neměl ve svém okolí žádné predátory, před nimiž by musel prchat, a tak zapomněl […]

Jak jsem si zkoušela najít kamarádku

Moje představa byla jednoduchá. Až se dopoledne vypravíme na procházku, půjdu s nějakou sympatickou holkou ve dvojici, před šlofíkem „po o“ si dáme lehátka vedle sebe a budeme si spiklenecky šuškat. Vznikne z toho kamarádství na celý život a já budu moct říkat „My o sobě víme úplně všechno, vždyť se známe už od školky!“ Jenže […]

Close